Vědomá firma vedená srdcem

Znám tě dobře

Jo, to si myslíme o mnoha lidech. O svých rodičích, dětech, kamarádech. Asi bychom si to neměli myslet, natož to nahlas říkat.
Jsou krajní, vypjaté situace, kdy vás lidi překvapí. Před dvěma lety mě překvapila kolegyně, která při první příležitosti vzala, co chtěla, řekla, co řekla a kamarádství hodila rychle za hlavu. Překvapilo mě to.
Svoji mámu „znám" 61 let. Překvapuje mě. Ve chvílích, kdy upadla, odvážela ji sanita, se usmála a řekla „To dáme.“
Každodenní boj s oteklýma nohama, bolestí je pro ni velmi únavný. Dusí se, když zvedá nemohoucí tělo. Bojuje o každý pohyb.
 
VHLED

Najednou řekne „To půjde. Dej mi vozík, já už zkusím chodit. Nechci pleny, chci si sama udělat kafe a dojít na záchod.“
Vždycky byla umanutá, ale je tam něco, co jsem dříve v tak silném projevu neznala. Síla života a touha to nevzdat.
Až mě to posadilo na židli a podívala jsem se na sebe. Co já? Jsou ve mě síly, které neznám? Jsou.
Mamka neřeší, jestli má, nebo nemá hodnotu, jaký život ji čeká. Teď je rozhodnutá žít.
Za měsíc jí bude 91 let. 
Překvapila mě. Stejně tak, jako občas děti či kamarádi. Pocit „znám tě" je asi jenom naše šálení mysli, které by chtělo známé body. 
Objímám tě každý den, mami, a díky za tuhle lekci života.

---

Autor:	Eva Velechovská
Médium:	Facebook
Datum:	12.02.2018

---