Živý život
Lidí říkají „Já bych si tak přála....“, vizualizují a touží. Prosí.
Vyjednáváme a klademe podmínky, smlouváme a vyhrožujeme.
Tvoříme a očekáváme. Čekáme až …
Pak rezignujeme, protože …
Modlíme se za…
A?
K čemu to?
Čekáme reakci, splněná přání, záchranu a vyhrané boje.
Vyžadujeme spravedlnost.
Obviňujeme, protože chceme, potřebujeme, toužíme po něčem, co nemáme ve své moci, co se snažíme ovlivnit a děláme proto hodně, ale koncovka nám nepatří.
Patří štěstí, milosti, kritickému množství energie, vesmírným zákonům, souvislostem, které netušíme a křižovatkám, které je nutné projet.
Věci jsou tak, jak jsou.
Dějí se o nás a zdánlivě bez nás.
Bez té části, kde si neuvědomujeme, kdo jsme.
VHLED
Život je živý, protože všechno kolem nás je živé, vzájemně propojené a reagující a je tu všeprostupující samo regulovaná inteligence - nevím, jestli se to dá tak napsat.
Život nám vrací, co jsme zaseli i víc než jsme schopni pojmout.
Ukazuje, kdo jsme, pomáhá dozrát a uvědomit si, že jsme VĚDOMÍ.
Může to udělat, protože je živý.
Takhle myšlenka mi dělá dobře.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 10.08.2019 |