Život a odpuštění
Za pár dnů máme znovu seminář Mlýn, jehož téma je
zlost a odpuštění a tak s tím jsem. Jsem s tím, abych dobře posloužila životu.
Někdy nevím, proč dělám věci, o kterých nevím, že je chci. Taky to tak někdy máte?
Najednou řeknete: „
Já bych chtěla.“
Objevilo se něco, co se zdánlivě bez vás narodilo uvnitř. Nebo to tam bylo vždy a jen jste to nevěděli. Tak nějak to může být.
Odpustit
znamená především
pustit svoji představu, potřebu, touhu a přesvědčení o tom,
co ten druhý má udělat nebo nedělat. Lidé většinou naše
představy nenaplňují, nedělají to, co my bychom chtěli. A nejen to, ten
druhý dělá věc, které vás bodne u srdce a zraní.
Možná je tu
čas nechat to všechno
jít a přijmout tuhle lekci.
VHLED
Odpuštění, zlost, bolest, ztráta kontroly nad situací.
Připuštění, že ten druhý
si může myslet, co chce. Připuštění, že s jeho činy souhlasím, anebo hůř
– připuštění, že mu
dáme příležitost to udělat znovu.
Ne. Součástí procesu je důležité vědět, že se už dál nebudeme zraňovat.
Chceme odpustit?
Máme právo soudit?
Kdybychom nesoudili, nemuseli bychom odpouštět.
Chceme být
volní a netrpět? Určitě ano. Jen někdo si myslí, že bude volný, když odpustí a někdo, když to neudělá.
Mlýn bude zase mazec.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 23.06.2018 |