Vědomá firma vedená srdcem

Vinen, do prokázání neviny

Už jsem asi o tom psala, ale dneska se to o mě otřelo jako smrádek ze zatuchlého sklepa.
Beru si tašku a jedu na farmu pro zeleninu. Hlásím to, aby věděli, kam jsem zmizela. Trochu jsem bloudila, trochu jsem se courala mezi poli, trochu jsem lelkovala okolo jednoho zahradnictví. Zkrátka, trvalo mi to.

Nikdo, kromě mojí mysli to neřešil.
Ozvalo se ve mně, ukaž jim ty cukety, dýně a fazole. Budeš mít alibi na to, kdes byla tak dlouho.
Chachachacha

Není tady nikdo, koho by to zajímalo. Ošetřovatelce je to fakt fuk.
Říkám si, tak pro koho jsi to má milá vymyslela? 
Nikdo tu není. Jasně!!!!!! Pro sebe, kdybych se náhodou chtěla obvinit, že jsem mohla místo lelkování v polích "něco dělat". Znáte to, měla bych být užitečná a produktivní. Takže takhle mám alibi. Bez něj bych mohla být vina sama před sebou. No fujky.
Měním svůj pohled na věc i pocit. Hůř by se to měnilo, kdybych o tom nevěděla. To pak jdete do té díry znovu, znovu a znovu. Kolikrát ještě?
Takhle to nevadí, začala jsme se smát.

 

---

Autor:	Eva Velechovská
Médium:	Facebook
Datum:	06.08.2019

---