Tak tohle je problém, dám to?
Dneska se s vámi chci podělit o zkušenost. Nevím, zda ji popíšu tak silně, jak ji cítím. Nu dobrá, zkusím to.
Sedím a cítím, že jsem v situaci, kterou
musím zvládnout a nevypadá to dobře.
NE! Vypadá to blbě, špatně, ničemně, bezvýchodně, náročně. Je to na mně? Ano, je to i
na mně, abych to zvládla.
Co teď s tím?
No nic,
krok za krokem, minutu za minutou rozplétám hlavně v sobě tu
beznaděj a tavím ji na to, co je ve mně v tu chvíli nejlepší. Dávno vím, že je past říci si: „
To nepůjde.“
Tak si říkám: „
To půjde, i když v tuhle chvíli asi hodně málo. Nemáš ve zvyku couvat, vždycky to dáš, lépe nebo hůř.“
Nepotřebuji VÁS. Potřebuji SEBE a víru v souvislosti, čas, lásku a respekt.
VHLED
Znáte moudro, které říká, že před úsvitem je největší tma? Nebo: „
Můžeš mít všechno, co chceš.“ A další:
„
Vždycky to dopadne, jak má.“, „
To je výborná zkušenost.“
Nu, nebudu vás napínat. Stalo se, že
úmysly zapadly do svých kolejí, emoce otevřely brány, nebe a hvězdy vyryly hluboko do srdce zapomenutou rýhu spojení. Na okraji srdce rozkvetly kopretiny jedna pro druhou, úsměv a bezpečí a spojení se sebou.
Co jsem potřebovala já?
Věřit, že všechno má svůj čas, že v prostoru, který udržím otevřený a férový, se stanou věci a synergie úmyslů a ochoty přinese daleko víc, než jsem doufala.
Fajn, a přesto mám trochu pocit, že se stal
malý zázrak a to je skvělé.
Stalo se to a já cítím jenom údiv a vděčnost.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 18.06.2018 |