Soucit se slabostí ženy
My ženy, co děláme s pocity slabosti jako je: bezmoc, opuštění, odmítnutí, zneužití, nepochopení?
Nedostatečně milujeme samy sebe a vnímáme se jako: nedostatečné, nehezké, nepřitažlivé, nedokonalé, a tedy lásky a štěstí nehodné. Ale také fyzicky slabé, ponižované, nedoceněné, vnímané jako objekty sexuálního zájmu, používané a sloužící.
Tak dost.
Matky místo lásky nabízely servis nebo potěšení, řešily samy sebe a svoje dcery mohly mít jako rukojmí vůči mužům.
Matky zahleděné do svých emočních pastí s nevyřešenou minulostí se svojí matkou, prázdné, zoufalé a unavené nedaly, co chtěly dát, ale neuměly nebo neměly.
Možná se dcery staly větší a převzaly odpovědnost za štěstí svých nezralých rodičů. Začnou svoje rodiče vychovávat, peskovat a poučovat.
Páté přikázání z desatera říká: Cti otce svého a matku svou.
Nemusíte je milovat, nemusíte je poslouchat, nemusíte se jim podřizovat.
Vaší povinností je ctít a respektovat je.
Právě oni vám dali život a matka ten život živila svým tělem. Zasluhují úctu, tedy přijetí takových, jací jsou.
To ale neznamená, že budete věřit tomu stejnému, co si myslí, cpát se do škatulek, které pro vás připravili.
Uvěřili jste, že jste bezmocné, nemilované a k ničemu?
Prokažte úctu samy sobě, přijměte svůj život a podobu bez podmínek, bez výhrad. Přijměte i svoji slabost a soucítění je přijetí spojené s láskou a respektem.
VHLED
Anebo to popřeme a budeme hrát vysilující hru na to, co nejsme.
Křehkost není pasivita a pasivita není neschopnost.
Znamená to často nechat věci svému tempu, opustit totalitní požadavky na hmotné úkoly a věci, které chceme, aby se staly.
Nechceme slabost, tomu rozumím, ale probádat, co všechno to pro nás znamená budeme muset každá sama.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 05.08.2021 |