Vědomá firma vedená srdcem

Soucit se slabostí vzájemné spolupráce

Jste znovu ve stejné díře.
 
Díváte se na muže (omlouvám se, ale píšu z pozice ženy. Určitě je to i naopak, ale já viděla 30 let sály plné žen, které chtěly na sobě věci změnit) a on ukazuje a je ve své slabosti.
“Nezvládnu to, kašlu na to.“
„To je v prdeli, vole jdu pryč.“
 ticho a odchod.
 
Neumí si sám pomoct, protože maminka nebo taťka ho drželi, zvedaly a konejšili a on se nenaučil SÁM vstát a jít.
Anebo tam nebyli a nepomohli mu, když to potřeboval opravdu.
Nedostal důvěru a podporu. Tak se nenaučil postavit se sám za sebe, nepanikařit, ale mít se sebou soucit, přijmout se a podržet se sám sebe a udělat krok a pak jít.
Tak vznikne a roste vnitřní sebeúcta jako základ sebedůvěry a možnosti to zvládnout jinak.
 
A co my ženy?
Také neoplýváme soucitem s jejich slabostí.
Je nám líto, že tady On pevně nestojí.
 No a pak se zlobíme, tlačíme a vyžadujeme.
Nastolíme totalitu ženy: Bude to tak anebo si to udělám sama.
 
Znovu ztraceni muži klopýtají ve vzdoru poslechnout novou mamku.
Strašný, když už jste "dospělí" a vaše žena není přece vaše máma.
A jestli je, tak chcete podporu, pochopení, volnou ruku dělat si, co chcete vy.
"Tak to asi nebude ta žena, kterou jsem miloval, ona se chová jako moje máma. Chce odpovědnost, dospělost, stabilitu, ale fuj. Buď mě bude podporovat a tolerovat moje potřeby nebo jdu jinam. Ona to chce, ale ještě že to za mě zařídí a udělá sama.”
 
VHLED
 
To je mazec. Tenhle vzorec nevede k tomu, co ve vztahu potřebujete, a to je spolupráce, partnerství, vzájemná opora.
 
ŽENY
Žena potřebuje cítit, že nemusí všechno, sama.
Potřebuje, aby muž v klidu a v síle přebral svoji partnerskou část.
A budeme se dívat na to, co mohu ovlivnit já, tedy žena, tedy matka.
U malých chlapců funguje, že matka projeví sílu a přijetí a řekne: Pojď to zvládneme.
A přebere část mužského úkolu tedy sám se zvednout nebo udělat první krok.
To to tak už zůstane? Často.
Když je chlapec malý, tak je to dobrý.
A co já žena?
Nemám soucit s vlastní slabostí.
Důvod? Prostě pocit, že si to nemůžu dovolit, musím překmitnout do polohy ženo/muž.
Dámy, to je sice řešení ale je to krátkodobý zisk a dlouhodobá ztráta.
 Vytváříme dluh a zaplatíme ho za čas i s úroky.
Abychom mohly být ženami a muži mohli být muži, je potřeba prostor proto, abychom se to mohli někde se to společně učit.
Bezpečný prostor, ve kterém obětujeme, že věci nebudou dle ženské totality: Takhle a ne jinak.
Smíříme se samy se sebou a svojí totalitní potřebou, aby se věci staly.
 
Soucítění s mužem je plavba na jedné kývající se bárce dětství, ze které bude chtít vyskočit a to, co rozhodně nepotřebuje výkřik: Tak už skoč! Už jsi skočil? Proč jsi neskočil? Tak já skočím za tebe.
 
Není to to snadné najít vlastní přijetí slabosti a cítit tu možnost, že ten druhý v tom žije.
 
Ať jsi kdokoliv a chceš rozsvítit své já, svoji duši.
 
Máš možnost najít a přivítat svoji slabost a mít s ní hluboký soucit.
 
Co ještě potřebujete?
Společné ideje a cíle.
 

---

Autor:	Eva Velechovská
Médium:	Facebook
Datum:	04.08.2021

---