Součást našeho systému
Když nám někdo něco řekne, slyšíme to, vnímáme to a stává se to součástí našeho systému.
Pokud tomu uvěříme, náš systém to mění a změní to i řadu našich postojů. Vytvoříme si soudy, představy a ty pak porovnáme s tím, co se děje. Vnitřním dialogem si situaci, bohužel dle vlastních potřeb a představ vysvětlíme a tím vytvoříme iluzi pravdy.
A co je opravdu legrace (ani ne) je, že s takto vytvořeným přesvědčením začneme nakládat jako s obecně platným faktem jako s ověřenou pravdou.
Znáte to: „
Říkali to v televizi, tak to musí být pravda.“
Nebo, což vypadá nevinně „
Říkala to paní učitelka.“
Odvoláváme se na pravidla, vymyšlené zákazy a příkazy tak, jak se nám to hodí, aby náš příběh mohl být obhájen.
Ano, musíme to obhájit sami před sebou. Obzvláště pokud se kritizujeme, obviňujeme, vyčítáme si.
VHLED
Když někoho milujeme říkáme mu krásná laskavá slova se srdcem plným lásky.
Kdybychom se milovali, jak bychom mohli sami sobě nadávat, obviňovat se a kritizovat?
Jak bychom mohli uvěřit příběhu, který někdo vypráví, aby nás vystrašil? A přitom když mu uvěříme, změní se v našem systému všechno.
Budeme se bránit a tím očekávat útok, budeme bezohlední k druhým, budeme žít v panice.
Ale když někoho milujete, cítíte pokoru tedy přijetí věcí takových, jaké jsou.
Jsme generací bez války a hladomoru a každý stojí tam, kam se postavil.
Náš život je volba, kdo budeme, co budeme dělat a čemu budeme věřit.
Slepá víra v někoho, kdo venku něco říká přináší strach mění systém a naše hodnoty.
Co dělat? Vezměme to, co se děje na vědomí a dělejme vše , co je rozumné, včetně vzájemné podpory a soucítění.
Život je živý.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 07.03.2020 |