Vědomá firma vedená srdcem

Přepis povídky Vězení

Jason se rozhlížel po vězení a cítil se sám a opuštěný. Rozhodl se projít si to tady a najít nějakého příjemného člověka.
Uviděl zajímavou dívku. „ Ahoj, já jsem Jason a ty?
"Já jsem Marie .“ Líbila se mu ta drobná blondýnka a přisedl k ní na lavičku.
„Víš, já jsem tu nový a hledám si přátele. Můžeš mi říct, jak to tady chodí ? “
Marie se usmála a rozhlédla se. „ Je to tu docela fajn. Hlídají nás vojáci támhle v těch věžích, jsme spočítaní a čas od času nás počítají. Pohybujeme se volně, můžeme jíst, kde chceme, mluvit s kým chceme. Můžeme se pohybovat, ale je jasné, že nás stále někdo hlídá. Je to tady bezpečné.“
Jason se také rozhlédl a uviděl díru v jedné ze zdí.

„Támhle v té zdi je díra. Víš, co je to za díru? Nikdo ji nehlídá? Utekl už někdo tou dírou?"
Marie znervózněla. Blížil se k nim statný muž. Rychle vstala. „ Ahoj, Lesi. Tohle je Jason, je tu nový, a tak mu říkám, jak to tady chodí.“ Pokývl hlavou a Marie s ním odešla, aniž cokoliv řekla. Jason osaměl.
V příštích hodinách našel volný pokoj a začal v tomto vězení žít. Každý den zblízka či z dálky sledoval díru ve zdi. Nikdo se k ní nepřibližoval. Pozoroval lidi, jak ve vězení žijí. Někteří se hezky oblékali, aby se lépe cítili, jiní měli květiny ve svých oknech a udělali si vězení krásnější. Žilo se tu docela klidně.
Jason potkával Marii vědomě častěji než jiné lidi. Líbila se mu a i Marie našla v Jasonovi milého přítele. Trochu ji dělala starost Lesi, který žárlil, ale chytře trávila čas s Jasonem, když Lesi hrál karty.
Jednoho dne Jason přišel až k díře ve zdi, nikdo si ho nevšiml. Nahlédl a uviděl tmu. Rozhodl se, že na druhý den uteče.

Ráno potkal Marii: „ Marie, dnes chci odejít, projdu tou dírou a uteču odtud. Půjdeš se mnou? “
Marie byla vyvedená z konceptu. „ Nikam nechoď Jasone, je to nebezpečné. Odtamtud se nikdy nikdo nevrátil a hlavně nikdo to nezkouší. Zůstaneme tady spolu, řeknu Lesimu a rozejdu se s ním. Zůstaň:“
Jason se neusmíval. Bylo mu líto, že s ním Marie nepůjde. Jeho odhodlání ale bylo nezlomné. Objal Marii a odešel k sobě do pokoje.
Večer si vzal jenom pár věcí a vydal se na svoji životní cestu. Bez potíží vstoupil do díry. Chvíli mu tlouklo srdce strachem. Čekal kulomety, stíhání psů, ticho. Nikdo si ničeho nevšiml.

Po pár krocích byl úplně zmatený, měl pocit, že nic neví, nic nebylo jasné, uvnitř se celý chvěl. Padal a vstával, plakal a zoufal si. Měl odřené ruce, bolela ho záda, srdce chvílemi tlouklo na poplach. Usínal a probouzel se. Pak usnul a spal až do rána. Byl tak domlácený, že nevěděl ani kam utéct.
Probral se s hlavou na kameni. Cukl sebou. Kde je, nehledají ho? Rychle vstal a kousek popoběhl a ještě kus, pak padl do trávy a divoce dýchal. Utekl, podařilo se mu to.

„Jasone, neboj se. Já jsem Tom a nejsem odtamtud. Pojď kousek a posadíme se.“ Jason šel a byl zmatený. Nevěděl, co všechno se stalo a co se děje. Tom se zastavil a sedl do trávy, usedl k němu.

Tom otočil hlavu a ukázal rukou. „ Podívej se, tam odtamtud jsi přišel.“
Jason nemohl uvěřit svým očím. Dole pod ním v údolí viděl vězení. Nebyly tam ale žádné zdi, lidé chodili v určitých systémech, jako by tam byly.
Tom Jasona pobídl. „ Pojď půjdeme.“
Počkej vykřikl Jason.“ Kde to jsem?“
„ Teď a tady“ usmál se Tom. Vykročil do kopce a tak ho následoval. Za lesíkem uviděli chatu. Na terase stála žena, která je pozorovala, jak se přibližují.
„Tak pojďte, už máte uvařeno. Já jsem partnerka Toma.“ Jason neslyšel její jméno a neptal se, byl zaskočený, pořád se ohlížel do údolí. Usedli ke stolu a najedli se v tichu. „ Co tady děláte, žijete tady?“
„ Čekáme na lidi, jako jsi ty a pomáháme jim pochopit, kde jsou a co se stalo. Znovu ti chci říci, že jsi tady v přítomné realitě. Je to na tobě, co bude.“ Jason mlčel, byl tichý a vděčný.
„ Tome, já se chci se vrátit pro Marii.Chci, aby se dostala sem, do té světelné nádhery. Je tady volný prostor, klid.“
Tom kývl hlavou, pokrčil rameny. „ Pokud se chceš vrátit, jdi, ale pamatuj si, žádné zdi tam nejsou. Může se ti stát, že tvoje smysly se vrátí do starého vnímání, pak musíš uvěřit tomu, co jsi už zažil. Je to na tobě. My půjdeme.“ Dívky už měla sbaleno, vzala Toma kolem ramen, usmáli se a odešli. Jen tak.
Tom se rozhodl, rozeběhl se z kopce a prošel do vězení v rohu, aby nezmátl lidi tím, že se tam nejednou objeví. Šel za Marií na lavičku, kde seděla jako obyčejně. Lehce ji políbil a začal vyprávět, co zažil. Seděla a mlčela, překvapená i uchvácená.
„ Až se setmí, půjdeš se mnou? “ . Marie byla zaskočená, Jason vypadal nadšeně, zářil a ona věděla, že ji chybí. Bála se a nevěděla, co to všechno znamená, ale bála se, že o Jasona přijde.
„ Ano, půjdu. Zabalím si pár věcí.“ Odešla a Jason se chtěl podívat kolem sebe. Jak vstal najednou uviděl zdi, dveře, vojáky i ostrahu. Ovládla ho na okamžik panika. Zastavil se, začal dýchat a věděl, že se musí rozvzpomenout, žádné zdi tady nejsou. Zůstal v tom pocitu dlouho, ale jeho smysly dlouho ukazovaly zdi, pevné dveře, stoly. Dýchal a vnímal sám sebe a pak se to všechno uvolnilo a zdi byly pryč.
Marie se vrátila se soumrakem. Vzal ji za ruku a vedl směrem k díře. Cítil její váhání strach a nejistotu.
Vstoupili do díry. Nemohl tomu uvěřit. Marie plakala, padala na zem vstávala, obviňovala sebe i jeho ze své bolesti. Marie plakala a plakala. On procházel krásnou hvězdnou nocí a viděl na každý krok. Bylo mu jí líto, ale říkal si, že ráno všechno vyřeší. Marie totálně unavená k ránu usnula. Když se vzbudila, ptala se, kde je. „ Jsi tady a teď . Pojď,“ Kousek popošli. Marie byla unavená. Jason chtěl
situaci objasnit. „ Sedni si a podívej se, žádné zdi tam nejsou, jsme svobodní:“ Marie se podívala na vězení a chvílemi se jí zdálo, že tam zdi skutečně nejsou a pak zase uviděla strážné věže.
„ Jasone, já nevím. Chvíli se mi zdá, že to je pravda a chvíli ne. Mám strach, že nás objeví. Pojď se mnou vrátíme se. Vždyť se tam máme docela dobře, hlídají nás, umožní nám jíst co chceme. Občas nás spočítají. Odejdu od Lese a budeme žít spolu, hezky si zařídíme pokoj a já zařídím, abychom měli nejen hezké zařízení, ale i dobré jídlo. Nemusíme nic oni se o nás postarají. Pojď zpět, já jsem šla s tebou jenom proto, že tě miluji, šla jsem kvůli tobě Jasone. Chci zpět.“
Jason sklonil hlavu a jeho srdcem projela silná bolest. Miloval ji, láska vrazila nůž ztráty až mu oči zalily slzy. Milovat znamená akceptovat a nevlastnit. Usmál se, otřel Marii slzy a vzal její věci.
„ Já vím, že se chceš vrátit, miluji Tě a budu na tebe čekat. Až budeš ty chtít. Ne kvůli mně, ale kvůli sobě se možná jednou rozhodneš jít. Všechno je v pořádku, Marie.“ Políbil ji a ona odhodlaně šla zpět k díře. Plakala, klopýtala a uvnitř ve vězení padla na lavičku a byla zoufalá. Doufala, že ji Jason už nevidí.
Po chvíli k Marii přišel Lesi, vzal ji do náruče a uložil do postele. Usnula a on odcházel do chaty na kopci. Posadil se na terase a díval se dolů, byl tam sám. Bude tady čekat na každého , kdo se rozhodne sám projít dírou a opustit vězení a žít. Podíval se do údolí, kde spala milovaná Marie a tak to v tu chvíli je.