Odpojení
Sedím na enneagramové konferenci v Káhiře a na panelu jsou dospívající děti.
Tihle dospívající vidí, či spíše popisují jako funkční formu řešení problémů odpojení.
To je něco, co je teď velké téma i pro mě.
Každý máme jednu jedinou vlastní realitu = vesmír.
Když potřebujeme řešit svoje potřeby, nedostatky, závislosti, kontaktujeme druhé lidi, tedy se dostáváme do sféry jejich reality = vesmíru.
Často si myslíme, že víme jak získat to, co potřebujeme. To je často děje skrze spojení s druhými lidmi.
Vzájemné používání muže začít.
Může se stát a stává se to, že se jedná o obohacující, inspirativní a tvořivé spojení.
Na mládežnickém panelu zaznívají věty „Když mi rodiče dělají tohle ...tak jsem vzteklý, smutný a pak se odpojím.“
Přerušení spojení znamená, že tohle už do své reality nechci. Pak vedle sebe stojí dva oddělené světy.
Jeden se snaží druhého ovlivnit, tlačí, argumentuje a cítí bezmoc, když se mu nepodaří navázat opětovně spojení.
Ten druhý se odpojil a dveře jsou zavřené. Cítí, že má moc a je to oprávněné.
Jeho vesmír, jeho pocity, jeho volba.
Jen musí počítat s tím, že i tato volba bude mít své ztráty a důsledky. Ale to je Ok.
VHLED
Odpojení je obranný mechanismus, který vám i mě mnohokrát zachránil “život”. Takže díky.
Díky i za to, že se někteří lidé odpojili ode mě a už se nikdy nepřipojili.
Díky, že vím, že se mohu odpojit a nejsem sketa. Můj vesmír, moje realita.
Díky, že vím, že jsem odpovědná za to, co jsem zvolila nebo nezvolila. A pokud jsem způsobila emoce nebo problém, je moje ta část to, co, kdy a jak jsem udělala.
Mohu se omluvit a projevit lítost, nemohu za to, že ten druhý má trauma.
Každý máme to svoje.
A možná se nikdy nedozvíme, zda to, že jsem se já odpojila, byla chyba nebo největší dar a pomoc.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 07.02.2020 |