Vědomá firma vedená srdcem

Nemusím ti ruku nabízet - víš, že pro tebe vždycky je

Podpora, nabídka podpory, pomoc, vstřícnost, obětavost, ale je tu i něco jiného, důvěra, že tohle všechno vždycky je.

Tato důvěra se buduje mezi dítětem a matkou a otcem. Podaná ruka rodiče dítěti je svým způsobem projevem nedůvěry. Natahuji ruku a nabízím ti ji, protože si myslím, že to nemusíš zvládnout. 

Jak těžké nebo snadné je vybudovat důvěru mezi rodiči a jejich dětmi? Důvěru, která umožňuje rodiči nechat ruku u sebe a vědět, že když bude dítě potřebovat, požádá o ni. Nedávno jedna maminka o tomto, pro ni vědomém, způsobu jednání psala. 
Zaujal mě ten projev důvěry v prostém gestu.
Svoboda, důvěra, a hlavně odpovědnost za sebe, za vlastní zakopnutí, rozhodnutí jít sám nebo s podporou.
Dospělý pak přichází o pocity nutnosti se pro někoho obětovat. O pocit, že někoho musí podporovat a pomáhat mu. 


VHLED

Podaná ruka není jednoznačně jen pozitivním gestem. I v dospělosti ženské spolky diskutují o tom, zda mají přijmout nabízenou pomoc od muže na cestě ze schodů dolů nebo někam, kde je to nejisté. Často jsem slyšela výsledek, že ano, je to dokonce znakem ženskosti, že přijmu nabízenou ruku
a znakem nezdravé samostatnosti, když ji s díky odmítnu.

Tak si myslím, jak je respektující a svobodné pomocnou ruku nenabízet a přitom vědět, že vaše děti mají neochvějnou jistotu, že ta ruka na pomoc tady stále a nepřetržitě je. 

Jak je to s přáteli? Stejně. Roste v nás respekt a důvěra k sobě, když zvládáme svůj život i se svými pády a škobrtnutím a přitom umíme požádat
o pomocnou ruku svých rodičů či přátel.
Navíc to děláme jen tehdy a pouze tehdy, když ta ruka na chvíli přinese sílu, uklidnění, potřebnou jistotu a chuť vstát a jít dál SÁM ZA SEBE.

---

Autor:	Eva Velechovská
Médium:	Facebook
Datum:	21.10.2017

---