Vědomá firma vedená srdcem

Láska jako limit

Když vytvoříme vztah, přistoupíme na limit. Už jen proto, že máte někoho rádi, některé věci neděláte, neříkáte, hlídáte se. Vztah je tedy vždy limitem.
 
Limit je omezení, je ale také referenčním bodem, díky kterému se mohu lépe orientovat v sobě i v životě.
 
Co chci i to, co nechci, poznám podle toho limitu. Lidé říkají: „To je už přes čáru!“ nebo „To jsi přehnal.“
 
Život je plný takových čar. Může se stát, že partner se svým chováním dostal přes čáru, nebo šéfová zašla za hranice, děti překročily meze.
 
Limit (čára) je zveřejnění našeho prostoru v nekonečném moři možností. Tam, kam jeden člověk může, druhý není vítán.
 
VHLED
 
Kdyby nebyly vztahy, nebyly by limity? Je spojení, ta čára ode mě k tobě, limitem? Je emoční pouto limit?

A co když je ten limit vlastně prohlášením svobody, ne omezení? Co když vytváří bezpečné hranice pro to, abychom se mohli potkat, spojit?

Co když je limit jedinečnou stopou každého vztahu?
Co když jen skrze přijetí limitu můžeme zažít spojení, absolutní propojení?
 
Aby byl člověk živý, musí být v těle aktivní mysl. Lidé mohou být prohlášeni za mrtvé, pokud jejich mozek přestal pracovat. Tedy mysl a to, co dělalo člověka člověkem, je pryč.
 
Pak je tu ale to, co Dispenza (J. Dispenza, 2015) nazývá mysl těla. Můžete to znát tak, že třeba víte, že není čeho se bát v noci, ale stejně se bojíte. Mysl v ten okamžik nevládne, myslí se stává tělo, tedy řídící jednotka není vědomá mysl, ale podvědomé/nevědomé vzorce.
Je to složité spojení.
 
Tělo je nejintimnější místo setkání člověka s bezpodmínečnou nelimitující láskou.

---

Autor:	Eva Velechovská
Médium:	Facebook
Datum:	22.06.2019

---