Když si myslíte, že toho máte moc
Taky patříte mezi lidi, co říkají kamarádům: „
Nemůžu přijít, mám toho moc. Nemám čas. Prostě nic nestíhám. Jsem uhnaný/á.“
Říkávám moudře lidem, že bychom neměli říkat „
Nemám čas." ale „
Rozhodl jsem se, svůj čas věnovat někomu nebo něčemu jinému.“
Jenže pak lidi zažívají jinou úroveň téhle zkušenosti. Myslím, že je teď v téhle situaci hodně lidí. Tito lidé dávají život, protože jistá část reality funguje. Je stabilizovaná, zorganizovaná, jistá a pevná a pak ten turbulentní zbytek se kolem toho prostě točí.
Jednoho dne se věci změní, dramaticky, skokem a tenhle pevný bod stabilně zorganizovaného života, emoční a fyzické jistoty se utrhne, změní, zmizí.
VHLED
Pak není o co se
opřít, snad
jen o sebe. Není kde
žádat, jen u sebe. Není kde si
stěžovat, jen u sebe. Všechno ostatní se kývá, mění a ztráty nejsou nálezy. I když ano, vždycky i něco nalezneme, uvidíme, objevíme. Pocit, že se nic nedá zvládnout
zmizí nebo nás naopak paralyzuje. A člověk zažije, že to
vždycky dá. Zvládnete to hůř nebo lépe, ale dáte to, pozor na fyzické vyčerpání.
Napětí povolí ve chvíli, kdy přijmeme fakt, že
ze života máme jen něco ve svých rukou. Ve svých rukou máme to, co si
myslíme a co cítíme. Změnu roztočí fakt, že se stane to, co je spleteno ze všech pavučin jednotlivých životů, společných zkušeností, ze života.
Vědomě se rozhodujme, komu a čemu dáme svůj čas, protože když přijde tenhle čas, pak se ukáže, kdo jsme a pro co jsme se rozhodli.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 08.02.2018 |