Vědomá firma vedená srdcem

Enneagram a emoční inteligence

Kdy se zdá, že to můžeme vzdát

No, vzdát to můžeme asi kdykoliv, když už není proč pokračovat. Otázkou je, co nám chybí, že jsme ztratili ten vnitřní motiv, to naplnění, to maso, co tolik chutná.
Maso nebo prostě to, co nám chutná a dává nám energii pokračovat, je, když někdo nebo něco dává vašemu životu smysl.
Je to ušlechtilé starat se o děti, sirotky, bezdomovce a sousedy, rodinu nebo seniory. Ušlechtilé ano, ale není to důvodem života a není, nebo snad by nemělo být, příčinou života.
A pokud je, pak se domnívám, že ta chuť je spojená se sebeobětováním, s pýchou a závislostí.

VHLED

Teď je ta náročnější část. Nejvíce pomůže druhým, když si pomůžete k vlastnímu štěstí sami. Když nečekáte na štěstí dětí a lásku muže, aby naplnil vnitřní pohár radosti.

Ach jo, je to makačka. Být důvodem, sám sobě životem, sám sobě radostí a bytím.
Tento důvod nalezení sebe sama znamená zažehnout a rozfoukat vnitřní světlo a tím světlem svítit na cestu dětem, seniorům, blízkým. Podat jim ruku, která je naplněná a spokojená, šťastná a zářící.

Cílem našeho života není obětovat se pro druhé, abychom od nich dostali, abychom měli lásku, pohlazení, přítomnost, jistoty. 
Protože nikdy nevíte, kdy je dost, co je špatně, kdy je to „dobře“.

Cílem je snad, zdá se, ukázat lidem, jak je možné žít. Dodat jim odvahu a důvěřovat, letět a padat a vstávat a plakat a smát se.
A když to uděláme, všechno je. Láska, peníze, smích i pláč.
Nežijeme proto, abychom konali a měli, ale abychom BYLI a z té úrovně konali a přirozeně měli to, co je potřeba.
Autor:Eva Velechovská
Médium:Facebook
Datum:02.01.2019