Vědomá firma vedená srdcem

Je těžké přijmout to, co je

Také jste měli na letošek jiné plány?
Sbíráte kamínek ke kamínku, kostku ke kostce a někdo nebo něco, do toho kopne.
Vaše plány jsou fuč.
Tělo ztěžkne, mysl je malomyslná, je to tady.
Ztráta něčeho, co vlastně ani ještě nebylo, ale mohlo být.
Svoji představu spojíme v hlavě s realitou a přijde pocit, jako by bylo jasné, že se to tak stane.
Z této jistoty v naší hlavě se rodí potřeba a nárok, aby to bylo tak, já potřebuji.
“Tolik jsem toho udělal, teď už chci být jen šťastný, bohatý, svobodný.”
Myslím, že po tomto kuse je pro nás připraveno (sami jsme si to tak zařídili, jen to nevíme) něco jiného nebo o něco přijdeme.
Nemusíme trpět. Ne to tak není.
Musíme se rozhodnout. Labyrint světa a jeho dramata anebo ráj srdce.
Tak jo, rozhodnu se: chci cítit radost, spokojenost tedy ráj.

VHLED

Zkusili jste to? Mazec.
Situace, která je fakt prekérka.
Důvod?
Nechci to, nehodí se mi to, hnusí se mi to, ohrožuje m to, odmítám.
Ale já se rozhodla pro radost a spokojenost? Hm. Co s tím?
Řeka teče a něco chceš a je v ní něco jiného. Nechceš to, chytíš to jako kládu a odmítáš a bojuješ i když víš, že to může být blbý, hrozný, katastrofický. Rozhodneš se vzdorovat.
Jasně taky mě to mockrát bolelo a zdrtilo.
Řeka teče.
Možná čekáte na klidný rovný úsek, také takové bývají.
Rozhodla jsem se přece pro štěstí a radost! Když je to najednou všechno jinak?
A zítra to bude zase jinak, a čekání na rovný úsek je dětské, nedospělé hlavně to nefunguje.
A tak beru zatáčku, i když se mi z toho fičáku tají dech.
 Zbývá naděje v srdci, že dokážu šťastně přijmout to, co je. A je, jak je.
Vždyť jsem rozhodla žít šťastně. Že jsem nevěděla, co se bude dít? To nikdy nevíš.
Tvořit, neznamená chtít měnit realitu, ale vědět, že to, co žiji je představa, přání a iluze.
Tvořit znamená hrát nejlépe s kartami, které mám v rukách.
Chtěli byste jiné.?
Takových je, ale je tady to rozhodnutí.

---

Autor:	Eva Velechovská
Médium:	Facebook
Datum:	12.08.2021

---