Dovol mi napravit to
Kdy tohle někomu řekneme? Kdy dojdeme ke kraji srázu, ze kterého jsme už předtím spadli? Co nás vede k opětovnému přiblížení se k němu?
„Dovol mi říci ti / obejmout tě / pokleknout.“ Už jste to někdy řekli?
Už jste někdy řekli svému partnerovi: „
Promiň, neměl jsi šanci, protože jsem v tom vztahu s tebou na plno nebyl, protože jsem neskončil předešlý vztah. Nevyrovnal jsem se s tím.“? Nebo to nemusí být o minulém neukončeném vztahu, ale o vztahu s rodiči, s rodičem, který si člověk prostřednictvím vztahu s partnerem léčí. Už jste někdy řekli: „
Neměl jsi šanci v toku mých problémů, abychom se potkali a mohli se rozvíjet.“? „
Naše problémy se vytvořily na základě iluzí, představ a snů o tom, kdo jsme a co by jak mělo být. Nepotkali jsme se takoví, jací doopravdy jsme.“
VHLED
Ta věta vašemu partnerovi by mohla znít nějak takto:
„Dovol mi napravit všechno, co jsem neviděl, pokazil a chci to změnit.“
Možná nás nebudou chtít vyslechnout. Cítí se zranění, opuštění, podvedení, zatrpklí nebo osamělí. Někteří už vylezli z díry bolesti po rozchodu či hádce a už tam znovu nechtějí. Neumí si představit, že ten, co to s nimi žil, řekne: „Dovol mi napravit to.“
Mohu vám dát návrh?
Udělejte to!
Vezměme sami sebe sebou a buďme takoví, jací v ten okamžik doopravdy jsme. Neříkejme to, co si myslíme, že
musíme říci, abychom
byli milovaní. Neříkejme to, co si myslíme, že
druzí ocení a uklidní je to. Neříkejme
žádné lži o sobě. A než vyrazíme, řekněme sami sobě: „Už tě nebudu nechávat schovaným." Než vyrazíte za druhými lidmi, za těmi všemi, co si to zaslouží, řekněte
sami sobě: „Dovoluji si to napravit.“
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 14.05.2018 |