Až …
Před chvilkou jsem poslouchala jakéhosi guru o tom, jak chceme změnit druhé a měli bychom změnit sebe.
Také jsem se chtěla kdysi posunout, změnit, kultivovat sama sebe.
Přišel okamžik, ve kterém jsem pocítila, jak jsem dokonalá taková, jaká jsem.
Žádné zlepšování.
Takže žádný vývoj?
Růst? Ano.
I květiny potřebuji hormony, aby rostly za sluncem.
Růst je něco jiného než změna.
Změna je spojena s časem a s egem.
Až…
…. Až zůstanu v klidu
… Až budu cítit energie
… Až to pochopím
Až je nekonečné, frustrující a neúplné.
VHLED
Růst je v přijetí semínka, sazenice, rostliny, a tedy i člověka takového, jaký je.
Nemusíte být růži, když cítíte přirozenost divokého máku.
Co na něm chceme zlepšovat?
A jak je to s námi?
Je skvělé, když pocítíme, kdo opravdu jsme s radosti to přijmeme a chceme růst.
Vzhůru k nebi.
Za zdrojem světla a během toho růstu nacházíme v sobě světlo a roste se nám radostněji.
Nejsme pokřiveni změnami a pokud ano, můžeme je objevit, a nechat přijaté a prožité pod sebou. Jsou strávené a vytrávené.
Vyživeni, usebráni, vykveteme a přineseme i plody svých dnů.
Sobě i nám všem.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 13.10.2021 |