A už mi to nevyhovuje
V průběhu podzimu jsem si položila důležité otázky. Zjistila jsem, že situace je s některými lidmi a v určitých prostředích
stále stejná, ale
mně to už
nevyhovuje. Přišel pocit „
A dost!" Předtím byly fáze vrtění, bublání, odcházení, tichého komentování a pak hlasitého komentování. A pak přišel vnitřní pocit, že už dost.
Už mi to nevyhovuje.
VHLED
Už jsem přece jenom větší holka, tak jsem zastavila sama sebe a říkám si: řeš sebe. No a výsledek toho, že řeším sama sebe, je jednoduchý. Uvědomila jsem si, že se mi prostě
změnily potřeby.
Nepotřebuji všechno zařídit a všem pomoci, nepotřebuji všechno řešit a komentovat, nepotřebuji potlesk a uznání, nepotřebuji. Je toho hromada, co jsem zjistila, že nepotřebuji. A tak roste moje rozhodnutí připustit, že se některé věci změní. Změní se některá moje přesvědčení, vypustím některé schůzky v práci, spustím jiný proces, odpustím těm, „kteří mi ublížili“ a odpustím rodinnému klanu.
Chci dovolit
vyjít ven té osobnosti ve mně, která říká: „
Lásko, Bože, co jdeš dnes dělat? Chci to jít dělat s tebou.“
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 29.12.2017 |