Pomůžu ti
„
Jestli chceš, pomůžu ti. Zachráním tě.“
Nebo jiná konverzace stejného druhu:
- „Jen si to vezměte.“
- „Já nechci, vezměte si moje.“
- „Tak udělej tohle a já přijedu a potkáme se.“
- „A ještě jsem ti koupila tohle.“
Jak sladké je, když druzí dělají to, co si myslíme, že by dělat měli. Přece to
dobře víme, máme zkušenosti. Možnost někoho zachránit a ovlivnit je tak sladká.
Proč zachraňujeme? V touze
PO – MOCI. Pomoc naplní pohár pýchy a jedinečnosti. Pýcha pak přináší pocit,
jak jsme obětaví, jací jsou druzí necitelní
k lidem kolem, jak jenom my se obětujeme pro druhé. Ego má v ten okamžik pocit, že jenom já,
JÁ VÁM MOHU PŘINÉST ÚLEVU A SPASENÍ.
VHLED
Pozice
záchranáře vychovává a
vytváří kolem sebe oběti a umožňuje nároky a vydírání. Sladká je moc a ego to rádo využije a pak si hopne do pozice oběti, protože: „Já všem pomáhám a nikdo nepomůže mě.“ (Oběť, a hned tu letí vina a nároky, obviňování druhých a sebe, vydírání). Hned se něco děje, je co žít.
To jsou ty problémy.
No, je třeba pocítit, že si to děláme sami.
Pomoc je pomocí, když po naší pomoci jsou lidé samostatnější a schopnější příště si pomoci sami.
Autor: | Eva Velechovská |
Médium: | Facebook |
---|
Datum: | 27.05.2018 |